Sama doma na ČT: proč můžeme být osamělí, i když jsme pořád online
Česká televize mě pozvala do pořadu Sama doma. Mluvili jsme o osamělosti, závislostech a o tom, s čím se potýká generace Z. Celý rozhovor si můžete pustit v iVysílání. Tady chci rozvést několik myšlenek, na které ve vysílání nezbyl čas.
Spojení není totéž co blízkost
Nikdy jsme neměli tolik možností být s ostatními v kontaktu. A přesto ke mně do praxe přichází čím dál víc lidí, kteří se cítí sami. Nejde o to, kolik máme zpráv v telefonu, ale jestli máme někoho, komu můžeme říct, jak nám doopravdy je. Někoho, kdo neposlouchá jen proto, aby mohl odpovědět, ale proto, aby porozuměl.
Kdy se z návyku stává závislost
Tuhle otázku dostávám nejčastěji. Hranice nebývá ostrá a nejde ji změřit hodinami u obrazovky nebo počtem skleniček. Mnohem víc řekne to, k čemu nám daná věc slouží. Dokud nás baví a umíme ji odložit, je to zvyk. Když ji potřebujeme, abychom zvládli nudu, smutek, stres nebo samotu – a bez ní se cítíme hůř –, je dobré zpozornět.
Závislost je velmi často odpovědí na osamělost. Proto se v terapii nesnažím jen „odebrat“ problémové chování, ale hledám s klientem, co mu chybí a čím to může nahradit.
Generace Z nepotřebuje kázání, ale zájem
Mladí lidé vyrůstají v prostředí, kde je srovnávání s ostatními nekonečné a neustále po ruce. Často slyším, že „by měli být v pohodě, vždyť mají všechno“. Jenže tlak na výkon a dokonalost je pro ně velmi reálný. Nepomůže jim zákaz ani poučování. Pomůže dospělý, který se zajímá, poslouchá a nehodnotí.
Jedna věc, kterou můžete udělat ještě dnes
Ozvěte se někomu, na koho dlouho myslíte. Ne zprávou se smajlíkem, ale skutečným rozhovorem. A pokud jste to vy, kdo se cítí sám, zkuste to říct nahlas – blízkému člověku nebo odborníkovi. Být neustále ve spojení ještě neznamená nebýt osamělý.
Krátké shrnutí pořadu najdete i na webu Linky okamžité psychické podpory. Děkuji České televizi a pořadu Sama doma za pozvání a prostor pro tato témata.






